Domov tvoří pro většinu rodina. Přesto, že se odstěhujete od rodičů, často se přeřeknete a máte-li naplánovanou návštěvu k nim, řeknete, že jedete domů. U mě osobně se to zlomilo až v okamžiku, když jsem se svým partnerem založila vlastní rodinu. Teď je pro mě domovem můj muž a mé děti. Přesto se u svých rodičů stále cítím jako doma.
Pod pojmem domov je pro dobrodruhy a cestovatele země odkud pochází. Mladí lidé už mají nějakou dobu možnost cestovat a pracovat za hranicemi. Objevují svět, učí se jazyky, poznávají jiné kultury a zvyky. Někteří si najdou domov v zahraničí. Přizpůsobí se okolí a najdou tam štěstí a pocit domova. Najdou se ale i tací, kterým stále něco schází, ač mají střechu nad hlavou, dobrou práci, ve které jsou spokojení, mnohem vyšší finanční ohodnocení. Ale pořád to není ono, protože domov mají prostě tam, kde se narodili.
Pro některé starousedlíky je domovem i město, či obec, ve kterém strávili své dětství a představa stěhování do jiného města je pro ně zlým snem.
Ženy bývají variabilnější a většinou následují svého muže, který dostal skvělou pracovní nabídku v jiném kraji nebo státě. Žena se přizpůsobí a stěhuje se se svým partnerem pryč. Něžné pohlaví dokáže vytvořit teplo domova kdekoliv, pokud se cítí svým vyvoleným oceněna a žádána.
Domov si v první řadě utváříme ve své hlavě. Nezáleží, zda celý svůj život strávíte na jednom místě, nebo zda cestujete, převážnou část svého žití a svůj domov třeba najdete až ve vyšším věku. Někteří naleznou svůj domov až na sklonku svého života, protože prostě neměli to štěstí a nenašli svůj vnitřní klid a pohodu dříve. Musíte cítit, že to je ono, že lidi kolem vás jsou ti praví, že dům nebo byt je ten, který už nechcete opustit. Prostě to poznáte. A pokud nepoznáte stejně jako lidi kolem vás, a vy začnete pociťovat stres z toho, že jste asi nějak pozadu… Nepoddávejte se tomu. Každý člověk je originál, každý z nás má jiné požadavky, pocity a potřeby a nikdo nežije náš život. Hodně štěstí při hledání domova, ať už je kdekoliv a přijde třeba o něco později.